Aby se děti učily v souladu s jejich přirozeností, chceme jim nabídnout takové prostředí, ve kterém se budou cítit dobře a uvolněně, kam budou chodit natěšené a s radostí. Kde bude učení zábavou. Tvoříme školu, která je o komplexním rozvoji osobností dětí. Dětí, které jsou takové jaké jsou: svobodné s jejich emocemi, nadáními i omezeními.

“Průměrný učitel vypráví. Dobrý učitel vysvětluje. Výborný učitel ukazuje. Nejlepší učitel inspiruje.”

  Charles F. Browne

Přirozené vzdělávání

Při přirozeném vzdělávání jde o co největší přiblížení se k dětem a k jejich individuálním schopnostem a možnostem v kontaktu s přírodou, prostředím, které je dětem blízké. Učitelé jsou pro děti laskavými a respektujícími průvodci. Učitelé děti podporují k objevování a k osvojování zkušeností. Děti začínají tím, co je jim blízké a na dosah, dále pak postupují dle svého potencionálu k věcem méně hmatatelným nebo hůře uchopitelným. A to vše za pomoci skupinové kooperace a meziročníkové spolupráce.

Heterogenní skupina dětí

Jako přirozené vnímáme, když mají děti možnost setkávat se s dětmi různého věku. V tomto modelu vyučování se děti vzájemně učí a předávají si nabyté zkušenosti a přirozeně se setkávají s prosociálním jednáním a s vlastními hranicemi. K našemu způsobu vyučování neodmyslitelně patří meziročníková spolupráce. Děje se tak během projektových dní případně celých projektových týdnů. Krom toho mají ročníky v naší škole malotřídní charakter. V roce 2022/23 se jedná o první trojročí v komunitní škole v dalších letech budeme pokračovat s dvojročími nebo trojročími.

V souladu s nadáním každého dítěte

Věříme, že pokud se učitel i rodič zaměřuje na to, co danému dítěti jde a dále pomáhá rozvíjet jeho nadání, skrze nadšení, znalosti a vnitřní motivovanost dítěte, může obsáhnout (pojmout) mnohem lépe i ostatní požadované znalosti a dovednosti.

Přijde zajíček ze školy a maminka se ho ptá jak se měl. Zajíček na to: “Měl jsem se krásně, celý den jsme běhali závodili jsme a já jsem několikrát vyhrál.” “Tak to je dobře zajíčku, že sis den tak krásně užil,” raduje se maminka. Druhý den na to se vrací zajíček ze školy a maminka se ho opět ptá: “Jak ses měl zajíčku?” “Krásně maminko,” odpoví zajíček. “Celý den jsme se učili skákat. Skákali jsme do dálky i do výšky, závodili jsme a já několikrát vyhrál.” Maminka má opět radost. Třetí den přijde zajíček domů ze školy se staženýma ušima, celý vyklepaný. Maminka se s obavami zeptá: “Jak ses měl zajíčku?” Zajíček na to odpoví: “Maminko dnes špatně, učili jsme se plavat, vůbec mi to nešlo, málem jsem se utopil a paní učitelka říkala: ‘Zajíčku, když to neumíš musíme tě to naučit, od teď budeš plavat každý den'”


vtip ilustrující běžnou práci s nadáním nejen dětí

Proto usilujeme o individuální vzdělání každého jednoho žáka. Spolupracujeme s PhDr. Václavem Fořtíkem z Centra nadání. Každé dítě, které k nám dochází může na začátku docházky a pak jednou až dvakrát do roka v Centru nadání podstoupit přibližně dvouhodinový Pedagogický test rozumových schopností. Tento test zjišťuje úroveň schopností, které škola rozvíjí a očekává jejich pozitivní výsledky (verbální schopnosti, numerické myšlení a schopnost názorného uvažování, které je základem úspěchu v technických předmětech). Výstupy z testu korelují s testy obecných studijních předpokladů. Součástí této diagnostiky je také zjištění úrovně koncentrace pozornosti, přírodovědné, technické, či humanitní zaměření. Na základě výsledků tohoto testu mohou učitelé v naší škole individuálně pracovat s konkrétním dítětem a směřovat je lépe k rozvoji jeho individuálního nadání.

Autonomie a sebeřízené vzdělávání

Jedním z klíčových prvků v naší škole je pocit autonomie, tedy, že si děti samostatně vyberou téma, čas a způsob, co a jak se budou učit. To vede k dalšímu důležitému momentu a to je pocit smyslu a užitečnosti, toho co děláme, protože jen to vede ke skutečnému zvnitřnění motivace. Děti mohou pracovat na samostatné práci v rámci svého vlastního měsíčního projektu. Při samostatné práci mohou děti volit z několika obtížností úkolů.

Delší vyučovací bloky

Délku vyučovacího bloku určuje učitel. Nemáme zvonek, který by ohlašoval konec hodiny. Déla bloku může být různá, v závislosti na konkrétním tématu nebo dnu. Hodina a půl pomáhá dětem i učitelům k větší koncentraci a lepšímu pochopení učiva. Obzvláště pokud se probíraná látka díky prostředí ateliéru nebo přírodního dokonale prožije.

S respektem

Důležité v respektujícím přístupu je, že nevytváříme závislost. Závislost na pochvale, na našem názoru, na tom, že pouze my přesně známe nejlepší řešení či návod. Dokonce si můžeme dovolit  mít různé úhly pohledů. Můžeme nesouhlasit, diskutovat, promýšlet, argumentovat. To vše patří do učení.

„Celé neuvědomělé snažení dítěte směřuje k tomu, aby se uvolněním od dospělého a osamostatněním rozvinulo v svobodnou osobnost,“

říká k tomu průkopnice nových přístupů ke vzdělávání Maria Montessori.

Hlubší učení

Hlubší učení pomáhá dětem k lepšímu pochopí učiva, s pochopením pak souvisí zapamatování a užití v dalším životě. Hlubší učení je tedy učení pro život a ne jen pro školu.

Učení v souvislostech a nejen porozumění ale i pochopení

Co je opakem toho nutit/vést žáky k tomu naučit se vše nazpaměť a očekávat, že to vše zase nezapomenou a zároveň vědět, že se tak pravděpodobně už po týdnu stane?

V procesu učení podporujeme myšlení v souvislostech, argumentaci, porovnávání a tvořivost. Žáky učíme v souvislostech s přesahem do různých předmětů. Nejvíce se tyto přístupy zapojují při badatelsky orientované výuce a při projektových dnech či týdnech, kdy navštěvujeme různé instituce a zažíváme nevšednost. Zde také dostává prostor analytické myšlení, řešení složitějších úkolů a více než jindy týmová práce.

Umění kritického myšlení

Uvědomujeme si potřebu umění kritického myšlení, dáváme žákům příležitost vyjádřit se při závěrečném kruhu, kde sdílíme prožitky a kriticky přemýšlíme o uplynulém dni. Krom toho během měsíčních projektů a výchov a tam, kde se to hodí, předkládáme dětem témata, která s pomocí kritického myšlení mohou zpracovávat. Jsme si vědomi, že kritické myšlení a umění reflexe vlastního učení je důležitý prostředek k chuti se celoživotně vzdělávat.